Komentář k Job 42,1-3.5-6.12-16 (hebr. 1-3.5-6.12-17):
Tak mohutnému požehnání od Hospodina předcházelo jediné: vědomí vlastní nedostatečnosti. Právě taková pokora a odevzdanost se i dnes Bohu líbí!
Letěl jsem letadlem, v uličce mezi sedadly si stále hrál asi tříletý chlapec. Letuška se mu s úsměvem vyhýbala a ani jednou ho neokřikla. Když se jí chlapeček připletl do cesty ve chvíli, kdy roznášela kávu, podívala se na něho poprvé trochu přísně a řekla: „Nemohl by sis, chlapče, chvíli hrát venku?“
